Lymfatický systém

Lymfatický systém je, bohužel, stále ještě nedostatečně doceňován, což je zejména v současné době velká chyba. Jde v podstatě o jediný systém, který dopravuje z těla veškeré zplodiny - a těch je dnes skutečně nespočetně. Nejde jen o zplodiny vznikající z běžné funkce našeho organismu, ale i o škodliviny vnikající do něj z vnějšího prostředí vzduchem a potravinami.
Lymfatický systém jakožto rozhodující faktor obranyschopnosti organismu pracuje ve stručnosti zhruba následovně:
Z vlásečnic nebo kapilár krevního oběhu se z krve vytlačují do tkáně kapaliny, které krev znečišťují. Této kapalině se říká také tkáňový mok. Ten je nasáván systémem lymfatických cév a pak dále jako "lymfa" dopravován postupně do stále se zvětšujících lymfatických cest až po hrudní mízovod jako hlavní sběrnu "lymfy". V podstatě se oběh "lymfy" velice podobá krevnímu oběhu. Lymfatické cévy ústí do tzv. lymfatických uzlin (každá lymfatická céva musí procházet nějakou uzlinou), v nichž dochází k jakési první filtraci "lymfy". Zde pak vznikají lymfocyty, které jednak působí v samotné uzlině, a dále se dostávají krví na různá místa těla a likvidují nežádoucí tělíska. Dalším článkem při toku "lymfy" je slezina. Její hlavní úlohou je fagocytóza a pak odfiltrování pro tělo užitečných látek, které se "lymfou" dopravují do sleziny. Především to jsou červené krvinky, železo a bilirubin. Hlavní skutečnou úlohou sleziny je bránit organismus před nemocemi.

V praxi to znamená, že pokud je tento systém nedostačující jde o rozhodující podíl vlastně na všech nemocech dnešní doby, počínaje nemocemi z nachlazení a konče nádorovými onemocněními všeho druhu. Vliv nedostatečné funkce lymfatického systému je vidět téměř na každé funkci organismu dnešního člověka. Obyčejně to bývá nejprve "obyčejná" únava nohou a pak celého těla, otékání kotníků (hlavně večer a po velké námaze), později otoky v břiše (často přisuzované otylosti), otoky očních víček, dýchací potíže bez zřejmé vnější příčiny (hlavně při větší námaze), vznik nádorů (otoků) na lymfatických uzlinách atd. Těmto příznakům se obyčejně nepřikládá patřičná důležitost nebo jsou léčeny jako něco zcela jiného. Chemické léky situaci zhoršují, silová cvičení jsou pro tyto potíže katastrofou. Výživa a životospráva jsou především prevencí, navíc u nás mnohdy těžko realizovatelnou.
Kromě výživy a úpravy životosprávy je zde, objektivně řečeno, jediným účinným lékem právě masáž lymfatického systému a pro odstranění těchto potíží není nic jiného k dispozici, a to nejen u nás, ale i ve světě. Lymfatický systém se rozprostírá po celém těle, a proto jej také můžeme prakticky po celém těle ovlivňovat pomocí vlastní masáže lymfatického systému. Samozřejmě účinnost této masáže není na všech místech stejná, protože ani lymfa není na všech místech stejná.

Význam lymfomasáže ( lymfodrenáže): lymfomasáž ( lymfodrenáž ) aktivuje průchod lymfy a uvolňuje lymfatické cévy. Ty tvoří významnou součást imunitního systém. Odpovídají za sběr a odplavování odpadních toxických látek z tělesných tkání. Za normálních okolností protéká lymfatickým systémem denně zhruba 4 litry tekutin. Obsahují vodu, bílkoviny, tuky, soli, odumřelé buňky, baktérie, látky, vzniklé jako odpad metabolických procesů. V lidském těle se nacházejí 4 hlavní lymfatická centra, kterými jsou podpažní a tříselné uzliny. Síť lymfatických cév začíná drobnými vlásečnicemi na periferních částech těla, postupně se rozšiřuje a přechází k uzlinám. Lymfatický systém je povrchní a hluboký. Zhruba 80% cév a uzlin končetin je v kůži a podkoží. Bohatá lymfatická síť pokrývá trávicí trakt. Lymfatické cévy ústí do žilního systému. Tok lymfy v mízních cévách a uzlinách je jednosměrný. Na rozdíl od krevního oběhu není stimulován srdcem. Průchodu lymfy je dosahováno stahy mízovodů, tlakem svalstva a podkožního vaziva při pohybu. Nedostatek pohybu, jednostranná zátěž, ochablost svalů a podkožních tkání jsou nejčastější příčinou nedostatečného odvádění lymfy a hromadění škodlivých látek - toxinů - ve tkáních a kloubech. Častými projevy jsou pocity únavy, těžké nohy, otoky, celulitida, oslabení imunitního systému. Právě tyto příznaky odstraňuje lymfodrenáž. Nadměrné zatížení lymfatického systému toxiny, stresem, příp. poškození lymfatických cév úrazem, operací, infekcí apod., se projevuje únavou, sníženou schopností organismu čelit zátěži, infekčním chorobám a jiným nemocem, otékáním nohou, především v oblasti kotníků, otoky v oblasti břišní nebo v obličeji, lymfedémy, zduřením uzlin, celkovým oslabením imunitního systému i psychickým podrážděním. Manuální i mechanická lymfatická drenáž ( lymfatická masáž ), lymfodrenáž využívá anatomických a fyziologických poznatků o průběhu cév, umístění uzlin, spojkách a rychlosti nasávání tekutin lymfatickou cévou, stimuluje činnost mízovodů, obnovuje průchodnost lymfy v kritických místech, zrychluje odvádění škodlivin z organizmu.

Lymfatický systém a imunita. Lymfatický systém je tvořen z lymfatických cév, lymfatických uzlin a orgánů. Funkcí tohoto systému je absorbce přebytečné tekutiny a její návrat do krevního       řečiště, obsorbce tuků a účast na fungování imunitního systému. Lymfatické cévy jsou úzce spojeny s cévním oběhovým systémem. Větší lymfatické cévy jsou podobné jako žíly. Lymfatické kapiláry jsou rozptýleny přes celé tělo. Stahy kosterních svalů způsobují pohyb lymfatické tekutiny.
Lymfatické orgány zahrnují kostní dřeň, lymfatické uzliny, slezinu a brzlík. Kostní dřeň obsahuje tkáň, kde se tvoří lymfocyty. B-lymfocyty (B-buňky) v kostní dřeni dozrávají. T–lymfocyty (T-buňky) dozrávají v tkáni brzlíku. V kostní dřeni se tvoří také jiné krevní buňky jako monocyty a leukocyty.
Lymfatické uzliny jsou místa, kde se koncentrují lymfocyty a podél lymfatických cév se koncentrují makrofágy. Slezina je svým složením podobná jako lymfatická uzlina, ale je větší a je zde rezervoár krve. Filtruje a čistí krev a lymfatickou tekutinu. Jestli je slezina poškozena nebo odstraněna, jedinec je více náchylný k infekcím. Sekret z brzlíku-hormon thymozin způsobuje, že tzv. před T-buňky dozrají (v brzlíku) do zralých T- buněk.

Imunita Je schopnost těla odrazit cizí substance a buňky. Na prvním místě jsou nespecifické odpovědi. V druhé řadě pak vysoce specifické odpovědi, jež jsou šité na míru k individuální léčbě. Imunitní odpověď zahrnuje jak specifické, tak nespecifické komponenty. Nespecifické odpovědi blokují vstup a rozšíření mikroorganizmů, kteří způsobují nemoc. Rozlišíme dva typy specifických odpovědí. Jednak odpověď s tvorbou protilátek a pak odpověď zprostředkovanou buňkami. Imunitní systém je propojený s obranou proti nemocem, které způsobují různí činitelé, s problémy kolem transplantací a krevních transfuzí a nemocemi, které vznikají jako důsledek přehnaté obranné reakce, kam patří nemoci alergické a autoimunitní, a ještě nemocemi s nedostatečnou obranou jako je např. AIDS